Web K��i a M�i

Chiloe a Pto. Montt

12. 3. 2008 - Den 30. Chiloé

V 10 h ráno jsme se nalodili na trajekt Naviera Austral a za hustého mžení jsme vyrazili do mlhy nad moøem smìrem na mìsto Quelón na ostrovì Chiloé. Bìhem pìtihodinové cesty koukáme støídavì na moøe a na Mission Impossible (to když už je na palubì moc zima). Pøistání na ostrovì Chiloé je pro nás po Chaiténu docela šok: barevné domy, lidi na ulicích, asfaltované silnice a autobusy jezdí každou hodinu. Rovnou tedy nastupujeme do jednoho z nich a necháváme se odvézt do hlavního mìsta Castro. Ostrov Chiloé je zelený se spoustou vesnièek a døevìných kostelù, také se vyjasnilo a svítí slunko. Až na ty palmy to vypadá jako krajina kolem Mirošovic.

V šest odpoledne jsme dorazili do pøíjemného mìsta Castro. Sehnali jsme levné ubytování u pána v hosterii Ñandú a dali si výteènou veèeøi. Po bližším ohledání terénu jsme zjistili, že kajaky jsou momentálnì vypùjèené a že to máme zkusit zítra brzy ráno v tetovacím salonu. Brzy ráno rozumìj v 11. Na severu v Ancudu ale prý mají kajaky také a stejnì tam chceme jet na tuèòáky, tak to zkusíme tam.

Fotky

13. 3. 2008 - Den 31. Castro, nikoli však Fidel

Když jsme jednou na Chiloé, byla by hanba neprohlédnout si alespoò jeden z místních døevìných kostelù. Když jsme v informacích zjistili, že do Dalcahue, kde jeden také mají, jezdí místní linky co ètvrt hodiny, je rozhodnuto. Pøedtím jsme ale ještì navštívili místní katedrálu. Zvenèí oplechovaný a nijak zvláš� vyhlížející kostel pøekvapivì uvnitø skrývá krásnou døevìnou katedrálu. Zajímavé je, že oplechování je stylizováno do cihel a ne do všudypøítomných šindelù. Kostel je uvnitø vymyšlen tak, že svìtlo z kopule dopadá na oltáø a celý kostel je krásnì nasvícený. Také nás zaujala socha jistého svatého s ježíškem v náruèí. Døevìné nemluvnì bylo totiž odìno do slušivých pletených bíložlutých dupaèek a èepice - aspoò mu nebyla zima.

Z autobusového nádraží pro "rural" linky se za pár drobných necháváme odvézt do Dalcahue. Místní kostel je døevìný i navenek, ubnitø je ale daleko prostší než ten v Castru. V zadním traktu mají malé "museo", v praxi místnost s "vìcma, co jsme našli na pùdì a vypadají starobyle". Snaha se ale cení, tak jsme jim do pokladny hodili pár drobných. Na nábøeží (Dalcahue leží v jednom z èetných moøských zálivù a je zde pøívoz na ostrùvek Achao) jsme poobìdvali namazané housky, které zapíjíme džusem z místního obchùdku Barba Roja, který nám prodal pán vypadající pøesnì jako na vývìsce - s kloboukem, rudými vousy (barba roja) a divokým výrazem v tváøi. Ještì chvíli pozorujeme cvrkot v pøístavu a vracíme se do Castra, odkud nám jede autobus na sever do Ancudu.

V tomto pøístavním mìstì jsme poètvrté odpoledne a hned zaèneme obrážet místní informaèní støediska, abychom si zajistili program. V národním informaèním centru nám dosti neschopná paní dává tipy na ubytování a co se informací o tuèòácích týèe, doporuèuje nám jet kamsi linkou a tam se zeptat. My ale víme, jak mùže vypadat doprava v Chile po sezónì, a tak tuto informaci okamžitì vypouštíme. Podobnì to vypadá s moøskými kajaky: máme jet do Chepu (autobus tam jede tøikrát týdnì, nebo linkou smìr Castro a potom pìšky po silnici cca 8 km). Sice jí pøímo v kanceláøi visí plakát inzerující agenturu, která kajaky má a provozuje, ale to jí nevyvádí z míry. V ulici, kde má být zmínìná agentura, jsme ale našli jenom sme�ák, bandu školaèek ve slušivých uniformách, pevnost a smeèku polodivokých psù, kteøí se pokoušeli zakousnout každé projíždìjící auto.

Voláme tedy do Chepu, jak je to s tìmi kajaky a dozvídáme se, že kajaky sice mají, ale normální øíèní. Tak to máme doma taky. Vydáváme se tedy na prùzkum è. 2, jak za tuèòáky. Informace se dost liší, nìkteøí tvrdí, že tuèòáci už odjeli, ale nakonec jsme byli úspìšní a u místní cestovky jsme si za 9000 CLP/os rezervovali na zítra výlet za tuèòáky. Ubytovali jsme se u starého pána v rezidenci O'Higgins za 5000 CLP/os se snídaní a výhledem na moøe a vyrazili jsme hledat agenturu, která, jak jsme zjistili v jiném infocentru, se pøestìhovala. Tam se bohužel dozvídáme, že momentálnì jim chybí instruktoøi, takže hon za kajaky opravdu uzavíráme. Aspoò že budou ti tuèòáci. Veèer jsme se ještì prošli po mìstì a zapadli do místního grillu na lehce podprùmìrné bifteky.

Fotky

14. 3. 2008 - Den 32. Mezinárodní výprava za tuèòáky

Po snídani s výhledem na moøe jsme se i s bágly pøesunuli do cestovky, kde jsme batohy odložili a nastoupili do pomìrnì luxusního minibusu a naèas (!) odjeli do cca 30 km vzdáleného Puòihuilu. Cestou jsme ještì vyzvedli naše spolucestující - 2 kanadské manželské páry na penzi. Bavíme se velmi družnì, pøeci jenom je to pøíjemné, popovídat si v jazyce, kde konverzace není limitována nedostatkem znalostí. Poté, co jsme zjistili, že jsou z Vancouveru, pøišla i øeè na Arthura Haileyho, kterého dokonce jeden z pánù znal. Cestou se ještì od øidièe dozvídáme, jak se posunulo pobøeží po nièivém zemìtøesení v roce 86.

Pinguinerie jsou na malých ostrùvcích kousek od bøehu. Tady nás øidiè pøedává místním rybáøùm, dostaneme vesty a výklad o tom, co všechno uvidíme a mùžeme vyrazit. Rybáø nás nakládá na malý vozík, kterým nás pøeveze k pøes vodu k loïce (jeden z Kanaïanù trefnì poznamenává, že takhle se vozili odsouzenci ke gillotinì) a vyrážíme. Konverzace a výklad je opravdu zábavný: já a Míša umíme z cestovatelù nejlépe španìlsky (!) a rybáø nemá zuby. Komunikace je opravdu vtipná, když si myslím, že vím, co pán øíká, pøekládám vše do angliètiny a za každou informaci dodávám "aspoò myslím, že to øíkal". Cestou jsme tedy vidìli tuèòáky humboltovy i magellanovy, kormorány, jakési kachny a moøské vydry.

Po návratu do Ancudu jsme se vybavili zásobami na cestu do Puerto Montt a vyrazili na autobusové nádraží. Tam už na nás èeká dav školaèek, které se vrací na víkend domù, ale my jsme mìli i místenky, takže v narvaném autobuse sedíme. Na trajektu pøes moøe zahlédneme ještì nìkolik tuèòákù a èerných delfínù.

V Pto. Montt se ještì na nádraží necháme odlovit paní nabízející ubytování u sebe doma za 6000 CLP/os. se snídaní. V podveèer jsme vyrazili do mìsta shánìt další informace, což nám znaènì zkomplikoval fakt, že v celém centru vypadla elektøina, a tedy i internet. Vyrazili jsme tedy na místní rybí tržnici Anglemo. Se zájmem prohlížím ryby všech druhù a tvarù i další moøské potvory, Míša se drží stranou. Po návratu do centra už elektøina funguje, takže po konzultaci s internetem volíme jako další destinaci mìsteèko Pucón. Ještì jsme si zašli na veèeøi a za hustého deštì se vracíme do domku, kde spíme.

Fotky


» Puc�n a Villarica