Esquel a Chait�n
Poté vyrážíme na obìd, zjistit co a jak a naplánovat další postup. Vysnìné tìstoviny se sice moc nepovedly, ale podnik byl pøíjemný a litrový Budweiser (ten americký) taky ušel. Dohodli jsme se, že parní vláèek Trochita nám staèí vidìt z nádraží a poté pojedeme do nedalekého Trevelinu. Veèer si ještì za 6 ARS necháváme vyprat neomezenì prádla. Jinak se dnes nic dùležitého nestalo.
Fotky
Ráno se nám nìjak nedaøí... Prcháme, abychom v deset stihli Trochitu, ale její radostné houkání slyšíme asi tøi bloky od nádraží, a tak z této atrakce nevidíme ani obláèek páry. No nic...
V jedenáct odjíždí autobus místního dopravce jacobsen do Trevelinu, což je víska asi 25 km od Esquelu založená welšskými kolonisty, kteøí sem prchali pøed náboženským útlakem. Zejména v sobotu pøes den je to taková ospalá díra s døevìnými domky. Bohužel funkèní replika místního mlýna je nefunkèní a zavøená, bereme tedy zavdìk muzeem historie zdejšího osídlení. Nakonec musíme zkonstatovat, že to rozhodnì stojí za shlédnutí. V místním grilu si dáváme obìd a v podveèer vyrážíme zpìt do Esquelu.
Vstupné do parku nás zprostí èástky 40 ARS a vysedáme u visutého mostu pøes Río Arrayanes. Voda je prùzraènì modrá, nad námi slunce a vrcholky hor. Po asi dvaceti minutách dorážíme k Puerto Chucao, kde už stojí hrozen turistù. Všichni mají pøedem koupené lístky a loï asi bude plná. Necháváme se tedy napsat na waiting list, ale bìhem èekání jsme se dohodli, že už jsme se váleli dost a pùjdeme radìji na výlet, když je tak hezky.
Volíme výstup na Cerro Alto del Petizo (doslova "Vysoký vrchol, ten menší"), který je psán asi na sedm hodin. Otoèíme to tak, abychom stihli zpáteèní bus do Esquelu v sedm. Nejdøív stoupáme hroznou bambusovou džunglí, potom korytem horské øíèky. Cesta trochu pøipomíná výstup na høeben Nízkých Tater poblíž Suchého. Mírnì bloudíme a prudkým závìreèným stoupáním se dostáváme ne høeben. Rozhled je úžasný, Pod námi modrá jezera, kolem zasnìžené vrcholky a modré nebe. Dobrá volba...
Sestupujeme stejnou cestou. Za Lago Verde na mì cosi zavrèí z køoví a mihne se stín. Puma! Okamžitì jsem si vzpomnìla na instruktáž z Los Glaciares – rozkroèit se na špièky, zvednout ruce nad hlavu a dìlat, že jsem vìtší než jsem. Naštìstí puma pøi našem setkání usoudí, že lepší bude zdrhnout. Ale zážitek to byl dostateènì silný. V sedm nás vyzvedává mikrobus a v témìø rodinné atmosféøe se po prašných silnicích drkotáme zpìt do Esquelu.
Fotky
Z námìstí tedy podnikáme pøípravné výpady: v Banco Estado zjiš�ujeme, že místní bankomat bere jenom karty Mastercard a nejvìtšího provozovatele karet Visa prostì ignoruje. Zøízenec banky nás ujiš�uje, že v Chaiténu to nebude lepší. Mìníme tedy 100 USD za 43 500 CLP - dolar nám zase o nìco spadl. :( Poté nakupujeme nezbytné poživatiny a cukrovinky, doplòujeme vodu a vyrážíme na "výpadovku". Místo na stop je luxusní: autobusová zastávka s lavièkou, dobrým výhledem na silnici a na øeku. Pøipraveni na nejhorší v klidu dopisujeme deník a obèas vybíháme "hacer el dedo" na projíždìjící auta. Provoz je opravdu závratný, odhadli jsme to na cca 8 aut za hodinu, vè. èervené Toyoty, která pendlovala tam a zpìt se stavebním materiálem. Lidi ale docela staví, ale vždycky jedou jenom pár kilometrù na farmu. To neberem, chceme se dostat buï do Chaiténu nebo zùstat tady a jet ráno busem. Po necelých dvou hodinách nám ale staví pøíjemný chlapík v Chevroletu, který skuteènì jede až do Chaiténu! Mluví krásnou Španìlštinou, takže jsme si i náramnì pohablali. Znal Evropu, zajímal se o naše hory, øeky, jak je ÈR veliká atd. Mimochodem jsme zjistili, že neumíme odpovìdìt, jak velká je Èeská republika rozlohou. Údaj o poètu obyvatel totiž tady o velikosti nic nevypovídá - Chile je rozlohou cca 10 x vìtší než ÈR, ale má jen 15 mil. obyvatel. Chlápek byl ze Santiaga a tady v té díøe mìl zakázku na stavbu stezek pro konì a turistických chatek. Je tu na rok a teï si jel vyzvednout svou ženu, která pøiletí do Chaiténu. Prašná a drncavá cesta pøíjemnì ubíhá a krajina je dechberoucí - modrá jezera a øeky a zasnìžené sopeèné vrcholky. Asi 30 km pøed Chaiténem ale zastavujeme a zjiš�ujeme "malou závadu na chladicím zaøízení" - prodøená hadice od chladièe. Naštìstí s sebou v batohu máme zázraènou Tesa pásku (kobercovka 21. století), která v kombinaci Míšovou zruèností zajistí alespoò provizorní opravu, která nám umožní pomalu doje do Chaiténu, kde jsme po 3 h odpoledne. Okamžitì se mi vybaví vìta z prùvodce: "Chaitén has a superb location, but somehow it fails to be anything more than a place to spend a night." Nízké domy, široké prašné ale liduprázdné ulice, toulaví psi a mrtvo. Horší díru, pardon - hlavní mìsto, aby èlovìk pohledal. No, a my tu strávíme noci hned dvì. Dnešní pùlnoèní loï do Puerto Montt je totiž plná, takže pojedeme až ve støedu ráno na ostrov Chiloé. To jsou jediné dva cíle, kam se odsud dá dostat.
A co tedy zítra? Jsme tu už mimo sezónu, takže veškerá linková doprava kamkoli už nejezdí, silnice nikam nevedou, takže stop je beznadìjný a strávit celý den v Chaiténu nepøipadá v úvahu. Takže si u místní CK Chaitour platíme jednodenní výlet do NP Pumalín. Vyrážíme zítra v deset. Veèer si v místní nóbl restauraci dáváme lomo a já výteèného lososa a poté sledujeme kýèovitý západ slunce do Pacifiku. Ubytování jsme si našli v pøíjemné hospedaje za 12 000 CLP ve dvoulùžkovém pokoji se snídaní.
Fotky
Po výteèné snídani vyrážíme nejdøíve do banky, abychom vùbec mohli zaplatit ubytování. V bance je dost fronta, tak pøed desátou vybíhám na autobusové "nádraží", abych kdyžtak zastavila odjíždìjící autobus. Paní v cestovce se hroznì diví, když na ní tøeštím oèi, jestli nám to snad neujelo. Vždyt je teprve deset... Pomalu se scházejí úèastníci zájezdu a po ètvrt na jedenáct pøijíždí i mikrobus. Ještì umýt okna, zamést a kolem 10,45 nasedáme. Øidiè a prùvodce Nicholas se ještì zastaví doma pro housky, v krámì pro sušenky a po jedenácté zvolna opouštíme Chaitén. Nicholas je místní hipík a dobrodruh, evidentnì native American/Canadian - jeho Španìlština má krásný pøízvuk. Je to docela zajímavý chlapík, cestou se zajímá o ÈR i Evropu a dokonce nám pøedvede pár songù na charango - a dá se to poslouchat! Když zjistí, že Míša hraje na kytaru, rozvine konverzaci o hudbì a rùzných typech ladìní. K tomu jsem opravdu nemìla co øíct...
První zastávka je na vycházku k alerces - jdeme po chodníècích k mohutným stromùm a Nicholas cestou rozpráví o rostlinkách v okolním pralese - kytky jsou evidentnì jeho hobby. Poté zastavujeme na piknik u vodopádu a nakonec jdem dokonce celou hodinu k dalším vodopádùm. Coby jediní gringos v posádce vzbuzujeme pozornost, odkud že jsme. Vyvracíme tezi o Norteamericanos a necháváme se ohromit, kolik lidí ví, že hlavní mìsto ÈR je Praha. Na závìr ještì zastávka na pláži, další ukázka na charango a pøed osmou hodinou konèí náš lechce prdeláèský výlet. Ale lepší než kysnout v Chaiténu.
Veèer si dáváme pizzu v místním intošském podniku: hraje tu Chris Rea a mají ekoteroristickou knihu fotografií o Patagonii. Veèer pøed spaním jsme ještì vypili sedmièku èerveného, já jsem dvakrát prohrála v kostkách a mohli jsme jít spát.
NÌCO O PUMALÍNU:
NP Pumalín je území mezi Chaiténem a Caletou Gonzalo až k Hornopyrénu. Jsou to hlavnì pùvodní porosty - prales, které zajiš�ují neuvìøitelných 5000 mm srážek roènì. Je to asi nejvìtší projekt ochrany pøírody v Chile, dokonce vysazují nové alerces. Park pokrývá území od moøe až k hranici s Argentinou. Mezi Caletou Gonzalo a Hornopirénem koupil klíèové pozemky majitel znaèky North face Douglas Tompkins a vìnoval je místní ochranáøské nadaci. Zbytek parku je státní, ale tyto klíèové pozemky blokují výstavbu Caretery Austral do Puerto Montt.














